Gotický kostel zasvěcený sv. Barboře se připomíná poprvé roku 1363. Poté, co fara zaniklá za husitských válek již nebyla obnovena, stal se filiálním kostelem příslušným ke Kosmonosům. Sakristie na severní straně byla přistavěna v roce 1770. Sklenutí kněžistě pseudogotickými klenbami se datuje teprve do roku 1876, o této doby byl strop kostela dřevěný. Do současnosti se z inventáře kostela zachovalo naprosté minimum: dřevěná vestavba kůru, lavice pro příchozí a hrazení oddělující kněžiště od lodě.

V současné době je kostel užíván církví pravoslavnou, vnitřní prostor je vyzdoben ikonami a byl zde vystavěn dřevěný ikonostas. Ke kostelu náleží i zvonice.

Zvonice v blízkosti kostela získala svůj současný vzhled na počátku 18. století. Není vyloučeno, že jeím stavitelem byl Ital Giovanni Alliprandi, tvůrce jedinečné kosmonoské lorety. Čtyřboký základ byl užíván jako kostnice. Hodinové ciferníky v lucerně šindelové cibule jsou novodobé-hodinový stroj byl ale v minulosti odstraněn. V osmiboké věži zvonice se ze dvou dochoval již jen jeden zvon o výšce 65 cm a šířce 82 cm, s reliéfem sv. Barbory.